Neplatím vlastně za výuku...
Pohled jednoho rodiče, který přihlásil svoje dítě na bojová umění
Jeden můj přítel se mě zeptal “Proč platím tolik za karate, proč trávím tolik času ohledně běhání kolem svého syna/dcery, aby dělal/a karate?”. Dobře, musím se přiznat. Já za karate neplatím! Neplatím za lekce karate svého syna/dcery, za kimono. Dobře, pokud neplatím za karate, za co vlastně platím? Platím za ty momenty, při kterých můj syn/dcera se unaví. Myslí, že to vzdává, ale nevzdá to. Platím za příležitost, že můj kluk/holka bude mít dlouholeté přátele. Platím za šanci mít dobrého instruktora, který jej nenaučí jen karate, ale učí jej dobré návyky pro život. Platím, aby se moje dítě naučilo být disciplinované. Platím za to, aby se naučil/a se o sebe sám postarat, aby se naučil/a pracovat v teamu, aby byl/a na sebe pyšný/á, podporoval/a ostatní a respektoval/a ostatní studenty v Dojo. Platím za to, aby se moje dítě naučilo vypořádat se zklamáním, když se mu nedaří vykonat techniku karate správně, kterou už dělat snad tisíckrát, aby to nevzdal/a a snažil/a se to zacvičit příště ještě líp. Platím za to, aby se syn/dcera naučil/a stanovit cíl a dosáhl jej. Chci, aby se můj syn/dcera naučil/a, že stát se výborným karatistou/karatistkou trvá hodiny a hodiny tvrdé dřiny a úspěch není přes noc. Platím za to, aby můj syn/dcera byl/a v Dojo místo před obrazovkou počítače. A můžu pokračovat. Ve zkratce neplatím za karate, platím za příležitosti, které karate dává mému dítěti, aby rozvinul/a své dobré vlastnosti a těžil/a z nich po celý život. A jednou takto pozitivně ovlivní životy jiných.Z toho, co jsem viděl za mnoho let, myslím, že je to dobrá investice!
Zdroj: internet