Kruh se uzavírá jen těm, kteří vydrží
Život tě zavede jinam – práce, rodina, povinnosti. To není selhání. Pokud máš pevný základ a správné hodnoty, můžeš se kdykoliv znovu potkat – s lidmi i sám se sebou.
Dnes jsem se po mnoha letech setkal s kamarádem, kterým je pan Jaroslav N. Poprvé jsme se potkali ke konci 80. let na tréninku karate. Tehdy jsme byli mladí, plní síly a možná jsme ještě netušili, jak moc nás tato cesta ovlivní. Podruhé nás život svedl dohromady na Střední škole polytechnické v Hustopečích v letech 1992–1995. Každý už šel trochu jiným směrem, ale základ zůstal stejný. A potřetí jsme se setkali dnes. Po letech ticha, zkušeností, zkoušek i pádů. Karate nás nespojilo jen v technice. Spojilo nás v postoji k životu. Cesty se mohou rozdělit, ale pokud je základ pevný, člověk se neztratí. To, co se učíš na tatami, se jednou ozve i mimo tělocvičnu. Možná za deset, možná za třicet let. Karate není jen o úderech a krytech. Je to paměť. Je to stopa. Je to tichý slib, že když vydržíš, jednou se kruh uzavře.