Historie Asia Budo Center, z.s. - Budokan Hustopeče

Úvodní stránka

Historie
Bojová umění
Sebeobrana
Asia Budo Center

Instruktoři
Výběr reprezentace
WAC & ICKKF
Ocenění
Akce

VIP
Hayashi ČR
Budoshow
Media

Reference
Sponzoři
Partneři
Odkazy

Naše nabídka
FAQ
Ochrana osobních údajů
Kontakt



Historie Asia Budo Center, z.s. - Budokan Hustopeče

V měsíci říjnu 2017 to bude již třicet let, co zakořenilo japonské bojové umění karate v Hustopečích. Určitě stojí za to, trochu se podívat do historie. Jmenuji se Antonín Grůza a jsem jeden ze zástupců a pamětníků začátků cvičení v Hustopečích. Jako první, kdo přišel s myšlenkou cvičit karate v Hustopečích, byl pan Jiří Nevrkla (†2016). Ve spolupráci s místním domem pionýrů a mládeže v Hustopečích, založil zájmový útvar (kroužek) karate. Psal se školní rok 1986/1987.

Pan Nevrkla se mistrovství naučil u mistra v Brně, ale také při pobytu na Slovensku.
Svoje učení chtěl předávat dále a tak se našla hrstka zájemců, kteří byli nadšení z něčeho nového. Mnoho mladých, vidělo v té době televizní seriál Kung Fu. Kde čínský mnich z chrámu Shaolin, Kwai Chang Caine se učil moudro čínské budhistické filozofie. To byl hnací motor č. 1. Každý chtěl hned umět to, co viděla na televizní obrazovce! Hrstka vyvolených, ještě chodila na filmy s Bruce Leem, které nám náš sensei pouštěl na videu.

První žáci, kteří začali, pod vedením zkušeného mistra cvičit, byli např.:
Igor Holacký, Hana Hádlíková, Rostislav Matoušek, Zdeněk a Roman Veselý, Luboš Otřísal, Miroslav Zvěřina, Roland Čerňan, Igor Javůrek, Jiří Strouhal, Roman Rybníček, Petr Michna a mnoho dalších. Někteří vydrželi a jiní zase ne! Pro některé byl náročný trénink a pro druhé zase skloubení času, práce nebo školy.

Já jsem se do skupiny připojil přesně 7. října 1987. Byl to pro mne den, na který asi nikdy nezapomenu. Bylo my 11 let a stal jsem se nejmladším členem Karate. Jak jsem se do karate dostal? Od kamarádů jsem se dozvěděl, že vznikl nový zájmový kroužek. A tak jsem se šel jeden pátek, podívat do tělocvičny ZŠ Nádražní, kde probíhal trénink.

Mněl jsem velký strach. Sedl jsem si na lavičku a chvíli se díval, jak kluci do sebe buší. V tom okamžiku, ke mně došel chlap v bílém kimoně s černým páskem. A hned začal otázkou.

„Chtěl by ses přihlásit?“ Já jsem ze sebe vykoktal. „Rád bych to zkusil.“ A tak si mě vedoucí pan Nevrkla zapsal do svého učitelského zápisníku a dodal. „ Jak dlouho bys to chtěl dělat?“ a já hned pohotově odpověděl. „Pokud bude možnost, tak celý život“ a tímto výrokem, jsem si ho získal úplně.

Sensei Nevrkla si zval, svoje karatistické přátelé a hosty jak z Brna, tak třeba ze Slovenska.
Pro nás to byla vždy velká motivace do další výuky. Trenér nás rozdělil do dvou skupin. Jedna se zaměřovala na sestavy Kata a druhá na sportovní zápas Kumite. Takže jsme slangově byli kaťáci a kumiťáci.

V té době, jsem dostal milou přezdívku Pinďa. Podle toho, že jsem byl nejmenší a nejchudší ze všech. Moje specializace byli předepsané formy – Kata.

Jenom pro upřesnění. Náš oddíl byl zaregistrován a patřil pod město Martin na Slovensku.

Cvičili jsme na různých místech, prostě kde se dalo.
Například v tělocvičnách základních škol Nádražní a Komenského, ve sportovní hale nebo na Křížovém kopci. Záleželo na rozdělení tréninků a také na počasí. Naší náplní, byl styl karate pocházející přímo z Japonska. Abych byl přesný, jednalo se o Nippon Karate Do Goju Kai mistra Gogena Yamaguchiho (1909-1990).

Toto japonské umění boje, učilo své adepty mimo jiné také základy morálky a etiky.
Ale hlavním učivem, bylo chápání základních technik. Pro názornost bych rád uvedl pár základních pojmů. V první řadě se jedná o cvičení technik na místě (kihon), technik v pohybu (kihon ido), dále souboje (kumite) a forem sestav (kata). Žákovské stupně vyspělosti se japonsky řeknou kyu a mistrovský stupeň je dan.

Nastal další školní rok 1987/1988.
Znovu byl velký zájem a přišli noví žáci nejen z místních základních škol, ale i Gymnázia a SOU. Postupně se přihlásili další zájemci Miroslav Kotlán, David Janíček, Zdeněk Straka, Bronislav Puzrla, Jaroslav Nečas, David Čermák a mnoho dalších studentů.

Poprvé, jsme se připravovali na soutěž, která se měla uskutečnit na Slovensku.
Bohužel náš trenér, se odstěhoval do Zlína a tak jsme se turnaje neúčastnili. Co bude dál? Nikdo nevěděl.


V dalším školním roce 1988/1989 jsme začali cvičit pod vedením nového trenéra - Igora Pokorného.
V tomto čase se uskutečnilo velice náročné soustředění ve sportovní hale. To bylo něco, co jsme dosud pořádně neznali. Bohužel se nás držela smůla. Každý školní rok byl nový učitel (trenér) a samo sebou i jiné metody a postupy.

Po sametové revoluci se to hodně změnilo. Postupně se vystřídalo několik instruktorů, pro pořádek jmenný seznam:
rok 1989/1990 - Miroslav Zvěřina
rok 1990/1991 - Karel Otáhal
rok 1991/1992 - Zdenek Veselý
rok 1992/1993 - Tomáš Straka

2. března 1994 přijela malá skupina nadšenců z Brna. V jejich čele, byl pan Jaromír Musil a jeho kolegové Roman Tesař a Michal Adamčík. Tito pánové, měli ochotu s námi trénovat. Znovu se začalo cvičit od začátku. Již 11. března 1994, jsme obdrželi registrační průkazy ČSKGr (Českého Svazu Karate Goju Ryu). V čele tohoto svazu, byl pan Ing. Jiří Boček a místopředseda pan Ing. František Varga.

Pod odborným dohledem pana Vargy, jsme 14. dubna 1994 uspěli na prvních zkouškách na STV - KYU.O letních prázdninách se konalo soustředění v Kostníkách u Třebíče. Malá skupina odcestovala na Slovensko, kde se konalo již čtvrté mistrovství Evropy federace WKA (World Kickboxing Association). Jednalo se u nás o nový styl cvičení tzv. Semicontact. Toto mistrovství se uskutečnilo 26. srpna 1994. Mezi velkou konkurencí, se neztratili ani zástupci z hustopečského oddílu. Ale medailové posty se nepodařily. Zde jsem se poprvé potkal s Miroslavem Sobotkou z Prahy, který mě následně změnil můj život a směr mojí cesty.

16. listopadu 1994, byl u ČSKGr zaregistrován nový klub. Dostal název L. F. Club Karate Do – Hustopeče u Brna. Který s velkými úspěchy, funguje do dnešních dnů v čele s Bronislavem Puzrlou.

V této době byla otevřena pobočka pod DDM, ale tentokrát v nedalekých Starovicích.
Cvičení se konalo v místní sokolovně. Psal se školní rok 1994/1995.

Od roku 1995 jsem začal psát články. První se objevil ve slovenském časopise Budo Journal. Následně se navázala spolupráce s redakcí dvouměsíčníků Bojová umění: Fighter´s magazin. Zde jsem začal fungovat na pozici dopisovatele. Celkem vyšlo více jak 90 článků v odborném tisku.

Od školního roku 1996/1997 jsme opět začali cvičit v tělocvičně ZŠ Komenského, kde jsme až do dnešních dnů. Od září 1999 jsme otevřeli ve spolupráci s místním DDM ve Velkých Pavlovicích pobočku oddílu.

Od roku 2000 spolupracujeme s organizátory největší přehlídky asijských bojových umění a sportů. Tato akce se jmenuje Budoshow a je každým rokem v Brně. Od této doby až k dnešním dnům se snažíme pomoci s propagací této exklusivní podívané.

V roce 2001 jsme zkusili malý experiment. Otevřeli jsme cvičení TAE-BO. TAE-BO bylo aerobní cvičení za doprovodu energické hudby s prvky asijských bojových umění. Cvičení se účastnilo přes 20 nových adeptů.

Další velký zlom nastal konce roku 2001, kdy vznikl nový název klubu. Pojmenovali jsme ho Budokan Hustopeče. Budokan je volně přeloženo - místo, kde se cvičí asijská bojová umění.

Zaregistrováním do ČAOGK (České Asociace Okinawan Goju Ryu Karate Do) se stal hustopečský klub řádným členem a zároveň součástí velké rodiny karate IOGKF (International Okinawan Goju Ryu Karate Do Federation). Měli jsme výhody účasti mezinárodních i republikových setkání a výměnných pobytů se cvičením a výukou. Hlavním šéf instruktorem pro ČR by pan Jaroslav Valenta, který pravidelně jezdil a vyučoval čas od času v Hustopečích. Naši spolupráci, jsme přátelsky ukončili 1. února 2007. Organizace pokračuje a rozviji se, pod vedením pana Jaroslava Kulika dále.

Asia Sport Center, založil v roce 1980 mistr Yaw Hwa Chin v Curychu ve Švýcarsku. V roce 2000, předal centrum jednomu ze svých žáků. Otevírá se nové vzdělávací a tréninkové centrum bojových umění pod názvem Asia Budo Center.

Byla započata, nová užší spolupráce s Asia Budo Center Slovensko, kterou zastupujíc pánové Ivan Spišiak a Ing. Jaroslav Juhás. Uskutečnila se dohoda na zdokonalování výcviku nejen Karate (Goju-Ryu), ale tako sebeobrany Krav Maga – Kapap. Cvičení Tai Chi Chuan a Qi Gongu. A také havajského umění Kajukenbo.

4. října 2007, bylo Asia Budo Center, o. s. oficiálně registrováno u Ministerstva vnitra ČR. Součástí se stal také klub tradičního karate Budokan Hustopeče.

V letech 2014 až 2016, jsme byli součástí World All Styles Championship Association. Což je celosvětová organizace, která od roku 2010, pořádá prestižní mistrovství světa. V současné době asociace WAC funguje v 92 zemích na pěti kontinentech s více jak 600.000 přidružených členů.


Náš výběr reprezentace, postupně přivezl několik cenných kovů z mistrovství světa.
2014 – 4x zlato, 3x stříbro, 4x bronz, 6x 4 místo, 1x 5 místo a 1x 6 místo.
2015 – 4x zlato, 1x stříbro, 1x bronz, 1x 4 místo, 4x 5 místo.
2016 – 2x zlato, 1x stříbro, 2x bronz, 1x 4 místo, 1x 5 místo.

16. září 2015 se mění zápis ve spolkovém rejstříku a nově se zapisuje Asia Budo Center, z. s.
Účelem spolku je realizace sdružovacího práva občanů k organizování a výkonu jejich zájmové činnosti v oblasti bojových umění, úpolových sportů, sebeobrany, pořádání soutěží, soustředění, seminářů, workshopů, sportovních akcí, účasti na národních a mezinárodních soutěžích, podpora mezinárodních vztahů a podpora prevence sociálně patologických jevů dětí a mládeže formou cílené všeobecné sportovní přípravy.

Jaká bude naše budoucnost?
Budeme se snažit, předávat vědomosti a učit nové potenciální zájemce z řád karate.
Karate WKF, bude poprvé ve své historii na Olympijských hrách v Tokiu v roce 2020. Což je velký úspěch. Budeme pracovat pro propagaci a rozvoji východoasijských bojových umění a kultury. Pracovat budeme také na poli prevence kriminality. Naše heslo tedy je „Štěstí přeje připraveným“.